Podzim života, cyklus života

article-thumbnail
Stáří někdy označujeme, jako podzim života.

 

Z pohledu tradiční čínské medicíny patří podzim plicím ( párovým orgánem je tlusté střevo). Plíce jsou vrchním velitelem ozbrojených sil (imunita) a také naším nejvyšším soudcem. Určitě se mnou budete souhlasit, že soudce by měl být moudrý. Proto je dobře, že náš soudce k tomu má nejlepší předpoklady, protože z pohledu lidského věku je podzim obdobím stáří. Ne, že by každý starý člověk musel být moudrý, ale MŮŽE. Má už něco odžito, dostal vícekrát příležitost pochopit…

Pojďme se teď spolu podívat, jak se čínská medicína dívá na koloběh ročních období a na souvislosti s koloběhem života:

Když se dítě narodí, je v období zimy a to je období ledvin. Element, který tomu období patří, je voda.  Je to doba zcela pasivní (jinová). Ledviny jsou pasivní orgán – uchovávají esenci (životní sílu), ale nic nevyrábějí, nic nezprůchodňují, jen jsou. I o novorozence se všichni musí starat. Sám nic nezvládne. Má ale veliký potenciál – roste, vyvíjí se… až se z dětství přesune do období puberty.

Puberta je jaro. Elementem jara je dřevo. Je to období nejrychleji rostoucího jangu. Puberťákům mnohdy jang (aktivita, oheň) „stříká z uší“. V lidském životě jde o náročné období – hledání vlastní identity (kdo vlastně jsem, co můžu a nemůžu, kde končí svoboda…). Pro okolí je velmi dobré uvědomit si, že tomuto období vládnou játra  - orgán velmi silný, pracovitý, který ale naprosto nesnáší stísněnost. Čím širší a jasnější má puberta mantinely, tím lépe pro všechny. Také je dobře vědět, že císař (srdce) je ještě nezralý a neumí někdy korigovat vnější projevy. Vždycky si vzpomenu na to, jak nám náš učitel čínské medicíny, který měl doma puberťáka,  říkal, že se s manželkou vždycky uklidňovali, když měl jejich puberťák „nevymáchaná ústa“: „Dospělému člověku vládne zralý císař a ten nedovolí, aby dospělý (většinou) někomu řekl, že je debil (či něco podobného). Puberťák má ale císaře ještě slabého, takže se stane, že z něj vypadne i to, co si dospělák jen pomyslí. Puberta prostě nemá brzdu. Je to rychlý rozvoj a růst.

Dospělost je léto. Je to období vrcholného jangu, element léta je oheň. Vládcem je srdce. Pokud je vše tak, jak má být, je císař silný a laskavý a dospělý člověk je stabilní, schopný zvládat dospělý život. Pracuje, zakládá rodinu, stará se o děti… Zatímco o novorozence se všichni starali, je dospělý ten, kdo se stará, kdo pečuje. Když je císař slabý, dospělý člověk se buď vyhýbá zodpovědnosti (je pro něj těžké starat se i sám o sebe) nebo je agresivní (já jsem nejchytřejší, nejsilnější… mě budete všichni poslouchat). Agresivita nikdy není znakem síly (vyspělosti a stability císaře), vždy je to znak slabého císař, který není schopen korigovat bojechtivého vojevůdce (stísněná játra).

Babí léto je takové zvláštní (čínskou medicínou vsunuté) roční období, řazené k elementu země. Přiřadíme k němu zralou dospělost (dejme tomu věk kolem 50. a 60. roku). Ženám často vysvětluji, že do klimakteria bychom měly radostně (tanečním krokem), vstoupit jako do babího léta. Babí léto patří slezině a slezina je zemědělec, který živí celou říši. Zemědělec je mírný, pracovitý, nepotřebuje oslavné famfáry. Babička napeče buchty, pohlídá vnoučata, dědeček vezme vnuka na houby a na ryby… ale oni už nejsou ti, kdo mají vše řídit, kdo se mají o vše starat. Na nich neleží zodpovědnost celé široké rodiny. Výživa by měla být prodchnuta nastupující moudrostí (něco mají odžito a nemusí se nervovat s každou maličkostí). Slezina – to je sladkost života. Už to není nejvyšší aktivita. Učíme se jemně (příjemně) zpomalit. Pokud se toto nedaří, nastupuje přemítání. Ne že by nešlo přemítat v každém věku, ale toto období (pokud není prodchnuto uvolněním a životním moudrem) vede často k pocitu, že život uniká mezi prsty a k horečné snaze zastavit (nebo alespoň zpomalit) čas  –  řada plastických operací, mladá milenka…

A pak přichází stáří – podzim. Element kovu. Období sklizně, období rostoucího jinu (pasivní přístup, tma, klid).  Často slyším prohlášení, že „Stáří je smutné. Stáří je bolavé…“ a chce se mi křičet: „NE, NE to není pravda.“ Stáří má potenciál být nádherné, být moudré, být laskavé. Jen musíme našim plicím – našemu nejvyššímu soudci dovolit, aby se neřídil jen „literou zákona“ (takhle to má být a když to tak neděláš-nedělám, tak si nezasloužíš-nezasloužím soucit). Tam, kde je přílišná tvrdost, tam je posuzování, odsuzování. Tam, kde chybí moudrost, pokora a soucit, tam nastupuje smutek (negativní emoce podzimu-plic).  Pokud si ale dovolíme sklidit to, co jsme v průběhu života zaseli (růst dětství, expanzi puberty, aktivitu dospělosti, zklidnění zralosti) bude pro nás podzim (stáří) nejkrásnějším obdobím života.

Naše západní společnost často při pohledu na čínský pentagram (viz. obrázek) vidí vzestup (zima-jaro-léto čili narození-růst-dospělost) a pád (léto-babí léto-podzim-zima čili dospělost-zralost-stáří-smrt). To je ale úplná hloupost. A je to hloupost, která přináší bolest. Kdo uvěřil, že stáří je smutné a bolavé, ten cítí smutek a bolest. Kdo ví, že stáří může být moudré a laskavé, ten může cítit uvolnění a radost. Celý pentagram (celé střídání ročních i životních období) je vývoj. Není to ani kruh, který by začínal a končil zimou (narozením a smrtí) je to spirála. Smrtí končí jen naše tělo, ale naše JÁ se všemi zkušenostmi, které jsme během životních cyklů nasbírali, pokračuje v dalším cyklu.