Cukrovka (diabetes mellitus, úplavice cukrová)

Už tu zase máme babí léto a období sleziny (září). Protože o posilování sleziny jsem už vícekrát psala, zaměřím se dnes na jednu její část – slinivku. (Z pohledu tradiční čínské medicíny je slezina energetický orgán, který tvoří náš střed a zahrnuje zhruba slinivku, slezinu, spodní část žaludku a dvanácterník). Navíc se budeme zabývat jen částí úkolů, které slinivka plní – produkcí inzulinu.

Co je to vlastně cukrovka?

Cukrovka je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů (cukrů). Jako cukrovka je označován stav, kdy se v krvi zvyšuje hladina cukru (glukózy). Normální hladina (glykémie) se pohybuje mezi 3,6 až 5,6 mmol/l. Pokud se hodnota zvyšuje nad tuto hranici, mluvíme o hyperglykémii, hodnoty pod 3,6 mmol jsou označovány jako hypoglykémie.

Cukrovka 1. typu je autoimunitní onemocnění, při kterém vlastní imunitní systém omylem zničí beta buňky slinivky břišní, které produkují inzulín. Předpokládá se vliv dědičnosti, která ale sama cukrovku nevyvolá. Spouštěčem může být například prodělaná viróza

Cukrovka 2. typu vzniká většinou ve vyšším věku. Jde o poruchu metabolismu charakterizovanou zvýšenou hladinou glukózy v krvi při současné rezistenci na inzulin. Za nejčastější příčinu je považována nevhodná životospráva. Především jídelníček s vysokým podílem cukrů a tuků a málo pohybu. Často bývá cukrovka součástí tzv. metabolického syndromu (obezita, zvýšený cholesterol, zvýšený krevní tlak, zvýšený cukr). 

Nejčastějšími příznaky cukrovky jsou velká žízeň, časté močení a únava. Dále se může objevit nevolnost či pocit hladu i po najedení, hubnutí, časté infekce, špatné hojení, zhoršování zraku, dech páchnoucí po acetonu.

Léčba

 Diabetes 1. typu je nutné léčit inzulinem. Mezi nejmodernější terapie patří léčba inzulinovou pumpou. U cukrovky 2. typu bývá na začátku často doporučena změna životosprávy (úprava jídelníčku a zvýšení pohybu). Pokud tato opatření nevedou ke snížení glukózy v krvi, bývají předepsány léky (antidiabetika), případně i inzulin.

Komplikace u diabetu

Akutní komplikací může být hypoglykémie (pod 3,9mmol/l) která nejčastěji vzniká po nadměrné dávce inzulinu nebo antidiabetik, opožděném příjmu potravy nebo přílišné fyzické aktivitě. Mezi projevy patří bledost, pocení třes rukou, později zmatenost. První pomocí je podat cukr. To většinou vede rychle ke zlepšení stavu. Ketoacidóza nebo neketoacidotické hyperosmolární kóma jsou závažné stavy, které vyžadují hospitalizaci na jednotce intenzivní péče.

Dlouhodobé komplikace souvisí především s poškozením cév zvýšenou hladinou cukru v krvi. Patří mezi ně poškození až selhání ledvin, poškození zraku, srdeční choroby, mozkové příhody i oběhové problémy v končetinách vedoucí až k amputacím.

Jak mohou pomoci byliny

Je jasné, že základní prevencí vzniku komplikací diabetu je dodržování rozumné životosprávy. Její součástí mohou být i byliny, které pomohou posílit a regenerovat slinivku a snížit a stabilizovat hladinu glukózy v krvi.

Mezi neznámější byliny, které snižují hladinu cukru v krvi, patří fazolový lusk bez semene (nutno déle vařit), borůvka list (stačí zalít horkou vodou a louhovat, ale krátké povaření zvýší účinnost), jestřabina nať (stačí louhovat), pampeliška (list stačí louhovat, kořen je třeba povařit). Osvědčeným prostředkem je užívání syrových listů šalvěje lékařské. Ing. Janča ve svém herbáři doporučuje denně sníst mezi jídly 5 čerstvých lístků šalvěje. Další jeho doporučení se týkalo pampelišky. Po celou dobu, co kvete pampeliška, je vhodné rozžvýkat a sníst několik stonků (květ se nejí). Samozřejmě můžeme zvolit i směsi bylin například Diaherb (Grešík), Stopcukr (Dr. Popov) nebo čaje z cizokrajných Mahaphala (ajurvédské čaje), Pasuchaca (peruánské byliny). Pokud neradi pijete čaje, můžete sáhnout po tinktuře. Mezi osvědčené patří I-stop (firma Naděje) nebo Diastop (Bylinné kapky) a samozřejmě Borůvková směs CK dědka kořenáře. K dispozici jsou i kapsle. Dobrou zkušenost máme s Gurmarem (Jeho podání mnohdy předejte přechodu na inzulín, jen je třeba nasadit na začátku vyšší dávku.) i s kapslemi Pasuchaca. Různé bylinné přípravky je možné střídat, ale nevadí ani dlouhodobé podávání jednoho osvědčeného přípravku.

Pohled tradiční čínské medicíny

Klasický obraz cukrovky s velkou žízní je obrazem vyčerpání jinu (vyčerpání vnitřních tekutin). U tohoto typu cukrovky (ať už jde z pohledu západní medicíny o cukrovku 1. nebo 2. typu) je nejvhodnější směs Sladké plody z Yunnanu (kód 190), která vyživuje jin plic, žaludku i ledvin. Dalšími variantami směsí, které vyživují jin, jsou například 068 Rozpletení zamotaného klubíčka (vyživuje jin jater a ledvin a rozhýbává stagnaci čchi), 181 Pilulka šesti chutí, nebo 182 Lesk nefritového šperku. Protože hladina cukru je dnes v populaci pečlivě sledována, málo kdy se setkáme s nekompenzovanou cukrovkou a tedy s člověkem s klasickými příznaky (velká žízeň, velký hlad, velké močení). To ovšem neznamená, že by člověk, který užívá léky na cukrovku, měl dovyživený jin. Léky dovedou snížit hladinu glukózy v krvi, ale pokud změnou životosprávy a bylinami nepomůžeme tělu s výživou tekutin, hodnoty glukózy se časem opět zvyšují.

Kromě vyčerpání jinu se u lidí se zvýšeným cukrem vyskytují patologie jako oslabená slezina (často s produkcí vnitřního zahlenění – Tan), stagnace v dráze jater a žlučníku, nerovnováha mezi játry a slezinou a podobně. Směsi je vždy třeba zvolit podle konkrétní situace. Nicméně, pokud je přítomen Tan (zahlenění) je dobré začít jeho vyčištěním a v tomto případě se dobře hodí směs 036 Baldachýnová komnata, která kromě toho harmonizuje i dráhu jater, žlučníku, žaludku a srdce.

Se snižováním cukru výrazně pomohou i houby používané v TCM. Především jde o Maitake, Coprinus (hnojník), Reishi, Enoki, Agaricus.

Cukrovka a psychika

Je jasné, že v podstatě každé onemocnění je ovlivněno i naší psychikou a u cukrovky to platí měrou vrchovatou. Dovolím si uvést příklad z Bylinek. Přišla k nám žena ve věku kolem 60 let, které lékař nedávno zjistil na preventivní prohlídce zvýšenou hladinu cukru v krvi. Přestože hodnoty nebyly nijak závratné (do 6 mmol/l) a byly zvýšené poprvé, zodpovědný lékař ihned odeslal paní na diabetologii. Tady se žena potkala s „lekařem“, který ji vylekal líčením všech možných komplikací (nejvíce se bála oslepnutí) natolik, že se jí do příští kontroly cukr v krvi výrazně zvýšil a to přesto, že se snažila dodržovat veškeré pokyny ohledně stravy. Žena tedy ještě přidala na dietě, zhubnula a cukr šel zase nahoru. Chtěla jsem jí doporučit Gurmar, ale ten už brala a cukr přesto neklesal. Jednalo se o ženu, která měla poměrně dobrou životosprávu, ale v nedávné době u nic v rodině došlo k nepříjemné situaci, která paní velmi trápila, stále se jí zaobírala, no a pak šla na běžnou preventivku, našel se zvýšený cukr…V tomto případě jde o extrém. Většinou se pacienti polekají spíš málo a moc se jim do úpravy životosprávy nechce. Každý větší stres (ale stejně tak i prodělaná silná viróza nebo zánět) mohou vést ke zvýšení cukru a je proto rozumné udělat třeba za měsíc kontrolní odběry (pochopitelně mezi tím dodržovat rozumnou životosprávu).

Cukrovka 1. typu a psychika

 Ještě jsem se nesetkala s člověkem, který má cukrovku 1. typu a který by, než u něj propukla, nezažil něco, co ho silně citově zasáhlo. Nezáleží na tom, jak se daná událost jevila okolí. Mohlo jít o zdánlivou maličkost, která ale vyvolala pocit zklamání, zrady, ztráty bezpečí… (U cukrovky 1. typu u malých dětí jde nejčastěji o citové zranění matky.) Podobně může „zabít slinivku“ i těžká nemoc. Nicméně existuje spousta lidí, kteří kvůli nějaké nemoci téměř zemřeli, a ne všichni mají cukrovku, takže si tak nějak pro sebe myslím, že i tady hraje svou roli psychika. Cukrovka se spíš objeví u toho, kdo svou nemoc považuje za nespravedlnost, zradu (Život, Bůh, Vesmír… je ke mně krutý).

Cukrovka 2. typu a psychika

Určitě znáte lidi, kterým sladkosti chutnají a dopřávají si je i do vysokého věku, a přesto cukrovku nedostanou. A někdo má jídelníček ukázkový a stejně mu cukr „leze nahoru“. Rozdíl mezi těmito lidmi je v pohledu na to, jaký je život. První člověk je se svým životem většinou spokojený. Ano, je možná tlustý, ale má rád sebe i lidi kolem sebe a věří, že život je mu nakloněn a že je schopný se z každé šlamastiky dostat. Druhý člověk má pocit, že se mu nedostává sladkosti života. (Život je těžký a není se co divit, že jsou lidi nemocní. Nikdo mě doopravdy nemá rád, každý mě jen využívá…) A tak si sladkost života doplňuje sladkostmi nebo by si ji sladkostmi doplnit chtěl, ale protože nemůže, tak je ještě utrápenější …

Teď to možná vypadá, že z této situace není cesta ven, že každý máme určité nastavení (pesimista, optimista) a s tím prostě žijeme. Naštěstí to není tak úplně pravda. U „rozeného pesimisty“ se mnohdy jedná jen o staré myšlenkové vzorce (podobný náhled měla třeba maminka nebo tatínek), které je možné změnit (když člověk chce). Pomůže už ochota na sobě pracovat a vřele mohu doporučit například knihu Žít s radostí.