Jako bychom zasévali semínka, která až vzejdou, tak vytvoří naši budoucnost. Je velmi dobré uvědomit si, že náš život dnes vypadá tak, jak jsme seli v minulosti a hlídat si, co sejeme dnes.  

I naše myšlenky mají velikou sílu, když je ale vyslovíme, jejich síla ještě vzroste. Představte si, že pomůžete někomu, kdo má plné ruce tašek tím, že mu otevřete dveře. Když Vám ten člověk řekne: “Děkuji, to je od vás velmi laskavé.”, budete se cítit dobře a příště se na něj budete usmívat. Když vám řekne: “Blbče, drž ty dveře pořádně.”, tak se naštvete a radši už mu nepomůžete. 

A teď si prosím uvědomte, jak mluvíte se životem. Říkáte častěji: "Děkuji, to je tak laskavé." nebo "Blbče, dělej to pořádně”. V naší společnosti je zažitá spíš druhá varianta. Žijeme v nádherné zemi, v míru a dostatku. Máme kde spát a co jíst. A přesto je často slyšet, že dnešní doba je hrozná a lidí jsou zlí.  

 Nedávno jsem už večer ležela v posteli, cítila jsem hlubokou vděčnost a jen jsem tak tiše děkovala - že mám kde bydlet, kde spát, že mám kolem sebe lidi, které mám ráda...A vzpomněla jsem si na ženu, se kterou jsem ten den mluvila. Byla unavená, nemocná, naštvaná a pořád se mi snažila vysvětlit, že lidi jsou hrozní, neumí se chovat, jsou závistiví, jeden se snaží okrást druhého... Nešlo ji vysvětliti, že se dostala do smyčky, ze které může vystoupit jen ona. Když jsem jí doporučovala, aby o lidech kolem sebe začala smýšlet a mluvit laskavě, vždycky odpověděla, že to by přece měli udělat hlavně oni. Oni by se k ní měli chovat lépe. Oni by o ní měli mluvit hezky. Pak začne i ona. V takovéto smyčce můžeme prožít celý život. Sít strach a sklízet strach. 

A nebo můžete vytvořit jinou smyčku - sít vděčnost a lásku a časem sklízet vděčnost a lásku. Naše slova jsou totiž kouzelná. LP